Vnitřní dítě

 


Vnitřní dítě je část našeho podvědomí, které se vytvářelo v dětství. Je to velká databáze prožitků a emocí, které jsme jako děti zažívali v kontaktu se světem, především s těmi, kteří pro nás byli důležití a věřili jsme jim – s rodiči. Všechny tyto zážitky a emoce jsme zcela nekriticky přijímali, nikterak jsme je netřídili.

Ti, co prožívali šťastné dětství, byli často veselí a spokojení, zažívali většinou uznání, mívají spíše spokojené vnitřní dítě a sami sebe prožívají pozitivně, jsou se sebou v „pohodě“.

Ti, co zažívali mnoho smutku, strachu a jiné negativní emoce, například jako důsledek časté kritiky duchem či fyzicky nepřítomných rodičů, mají spíše smutné vnitřní dítě, které sebe samo neuznává a věří, že je špatné.

Vnitřní dítě reprezentuje životní spokojenost člověka. Ze své vlastní spokojenosti, vnitřního klidu a emocionální vyrovnanosti je možné zjistit, zda je vnitřní dítě hlavně spokojené a šťastné, či nikoli.

Transakční analýza – terapeutický směr, který pojem vnitřního dítěte v 60. letech zavedl – mluví o tom, že vnitřní dítě může být adaptované, rebelující nebo svobodné.

Adaptované vnitřní dítě se u člověka vyznačuje tím, že nadřazuje pravidla nad vlastní potřeby. Dokáže se velmi dobře přizpůsobit vnějším podmínkám a zároveň je pro něj těžké rozeznat a prosadit sebe samo. Neverbální projev může být podobný chování „hodné holčičky, nebo chlapečka“ – uhlazené a slušné, těžko se mu projevují skutečné emoce – smích i pláč mohou být přiškrcené a zdají se umělé.

Člověk s rebelujícím vnitřním dítětem se rychle se obhajuje, silně prosazuje své potřeby, vehementně hájí to svoje. Bývá silný v prosazování svých názorů. Občas může působit egoisticky, což dělá jen proto, že se bojí, aby se mu podařilo prosadit to své. Může dělat i naschvály – „když ty mě, tak já tobě“. Emoce může projevovat výrazně, také je však znát, že nejsou úplně přirozené, působí přehnaně, či uměle.

Svobodné vnitřní dítě se projevuje spontánností, chováním podle svých potřeb, zcela nezávisle na okolí. Nesnaží se poslouchat někoho, ani rebelovat proti někomu, ale dělá spíš to, co cítí. Působí velmi uvolněně, projevuje své emoce takové, jaké skutečně jsou. Jeho smích proto bývá příjemný a nakažlivý a jeho pláč bere za srdce. Druzí je mívají rádi jako společníky, uvolněnost svobodného dítěte bývá velmi příjemná. Působí autenticky a to je přitažlivé.

Cílem práce s vnitřním dítětem je poléčit negativní náhledy na sebe, smutky a strachy. Dát si dostatečnou a láskyplnou péči a pozornost. Tím se vnitřní dítě přirozeně stává radostnějším a svobodnějším – cítí se totiž přijaté a dostává lásku, po které touží.

Když člověk začne vědomě léčit své vnitřní dítě, tak se nejen uvolňuje a osvobozuje z pout, kterým uvěřil v dětství, ale stává se i zodpovědným a dospělým člověkem, který o sebe začne pečovat.

Většina z nás má málo svobodného dítěte, protože pravidel a požadavků bylo v dětství hodně. Proto je úkolem většiny z nás své dítě osvobozovat. Cesta vede většinou od hodného adaptovaného dítěte k rebelujícímu a nakonec do zdravého středu – do svobody.

 

 

Jak se přihlásit?

Přehled termínů všech konstelací naleznete zde.

Na telefonním čísle (+420) 725 590 921 Vám rádi podáme podrobnější informace. Prosíme zasílejte pouze SMS zprávy, ozveme se Vám, jakmile to chod naší ordinace dovolí. Nebo pište na e-mail: ordinacehomeopatie@seznam.cz

Hana Červenková